Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. (Žalm 41, 5)
Následuje-li po této neděli Popeleční středa, použije se formulář Poslední neděle po Zjevení.
První čtení: Izajáš 43, 18-25
Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech. Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěl´s mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.
Tužby pro dobu po Zjevení
- Abychom Pána Ježíše slovy vyznávali i životem následovali, modleme se k Hospodinu.
- Abychom Božímu slovu pozorně naslouchali a ve skutek je uváděli, modleme se k Hospodinu.
Modlitba před čtením ze sv. Písem
Panovníku, Hospodine, ve svém soucitu nás zveš, abychom vstoupili na tvou cestu odpuštění a pokoje. Proměň naše slova i skutky, ať se v nich podobáme tvému Synu, v jehož jménu se k tobě modlíme! Osviť nás, Bože, svým svatým Duchem, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Druhé čtení: 2. Korintským 1, 18-22
Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň „ano“ i „ne“! Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my – já a Silvanus a Timoteus – nebyl zároveň „ano“ i „ne“, nýbrž v něm jest jasné „Ano“! Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno „Ano“. A proto skrze něho zní i naše „Amen“ k slávě Boží. Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.
Evangelium: Marek 2, 1-12
Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: »Odpouštějí se ti hříchy,« anebo říci: »Vstaň, vezmi své lože a choď?« Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
Verš k obětování: Žalm 51, 3
Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti.
Verš k požehnání: 1. Janův 2, 5
Kdo zachovává Ježíšovo slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle.
Modlitba k požehnání
Panovníku, Hospodine, dej, ať přijímáním těchto svatých darů v nás roste vědomí tvé přítomnosti v našich životech. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
