Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? (Žalm 8, 6)

Když jsem o Velikonocích v milostivém létě 2000 coby student 1. ročníku Husitské teologické fakulty přijímal svátost křtu v náboženské obci v Praze-Nuslích, opravdu mne nenapadlo, že o deset let později začnu s dílem, jehož dosavadní výsledek držíte v rukou. Jsem hrdý na to, že Církev československá husitská, v jejímž společenství věřících jsem na prahu dospělosti nalezl duchovní domov, mne tvorbou Bohoslužebné knihy pověřila. Vždyť kdo jsem, že na mne připadla taková odpovědná služba? Jsem proto všem služebníkům církve vděčný, že přijímají tuto mou práci (která by nevznikla bez laskavé podpory a rady lidí, které v předmluvě zmiňuje bratr patriarcha), ačkoli je všelijak nedokonalá. Právě v naší církvi jsem se naučil lásce k liturgii jako prameni křesťanského života a základu duchovní obnovy. Prosím vás, sestry a bratři v Kristu, přijměte tuto Bohoslužebnou knihu jako výraz díků za všechna požehnání, jichž se mi od Pána v naší církvi nezaslouženě dostalo. Na srdci mám jedno neskromné přání: ať i pomocí této knihy ještě vroucněji a niterněji oslavujeme a chválíme svaté jméno našeho Ukřižovaného a Vzkříšeného Spasitele, bez jehož obětavé a odpouštějící lásky bychom byli nejubožejšími z lidí, hynoucími ve svých hříších. Společně s žalmistou volám: „Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!“

Květen L. P. 2013 Mgr. Lukáš Bujna, farář