Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. (Žalm 57, 2)
Obřad znamení popela je variantou s ohledem na liturgický život obce. Následuje po kázání.
První čtení: Izajáš 58, 1-12
„Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. ›Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‹ Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ›Tu jsem!‹ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“ Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.
Tužby postní
- Abychom Boží království a jeho spravedlnost hledali, modleme se k Hospodinu.
- Abychom svých hříchů litovali a své bližní nesoudili, modleme se k Hospodinu.
Modlitba před čtením ze sv. Písem
Bože, Vykupiteli, z lásky a milosti jsi nám vdechl dech života a stvořil jsi nás, abychom ti vydávali svědectví ve službě lidem. Pomoz nám prožít postní dobu v opravdové zbožnosti a kajícnosti! Svým svatým Duchem nás osviť, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Druhé čtení: 2. Korintským 5, 20b - 6, 2
Na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: „V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.“ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
Evangelium: Jan 8, 1-11
Ježíš odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl:
„Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
Uvedení do obřadu znamení popela
Sestry a bratři, každý rok o Velikonocích oslavujeme, že Kristus přešel ze smrti do života a tím nás vykoupil z otroctví hříchu a z moci zla. Postní doba je časem obnovy našeho života účastí na velikonočním tajemství Ježíšovy oběti a vzkříšení, na němž se podílíme skrze svátostný život církve. Postní doba slouží i k přípravě a vyučování před přijetím svátosti křtu. Tento Bohem darovaný čas začínáme uznáním, že všichni musíme činit pokání a spoléhat na milosrdenství a odpuštění vyhlášené v evangeliu Pána Ježíše Krista. Proto vás vybízím k sebezpytování, kajícnosti, modlitbě, zpovědi, zdrženlivosti, dobročinnosti, sebezapření, k pozornému naslouchání Božímu slovu a zbožnému přijímání svátosti večeře Páně. Kéž nás Duch svatý provede čtyřiceti dny postu až k velikonočním svátkům!
Znamení popela
Ztišme se k modlitbě: Bože, tys nás stvořil z prachu země. Tento popel ať je nám znamením naší smrtelnosti a znamením pokání, abychom pamatovali, že jedině skrze kříž vejdeme do života věčného. Ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Duchovní vyzve přítomné, aby ti z věřících, kteří si přejí přijmout znamení popela, předstoupili před stůl Páně. Duchovní je označí na čele popelem ve tvaru kříže, což doprovodí slovy:
Označení popelem (varianta I): Genesis 3, 19
Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.
Označení popelem (varianta II): Marek 1, 15
Čiňte pokání a věřte evangeliu.
Po skončení obřadu popela si duchovní očistí ruce. Po sloce písně pokračuje liturgie obětováním.
Verš k obětování: Žalm 103, 13
Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Verše k požehnání: Žalm 130, 3-4
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Modlitba k požehnání
Bože, Vykupiteli, děkujeme ti za dar smíření, který nám nabízíš skrze svého Syna. Vlij do nás nové síly, ať v modlitbě a postu následujeme jeho příklad pokory! Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
