Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. (Žalm 31, 6)
Druhý den tridua. Na Velký pátek se neslaví večeře Páně. Čtou se pašije – svědectví o utrpení a smrti Ježíše Krista. Následující formulář je variantou s ohledem na liturgický život obce.
Uvedení do velkopáteční liturgie
Milost Pána (†) Ježíše Krista a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všemi vámi. / I s tebou Hospodin.
Dříve než vyslechneme pašije našeho Pána, ztišme se a ve svých velkopátečních modlitbách pokorně přiznejme, že nejsme hodni přijmout milost Kristovy oběti, z níž vzešlo odpuštění našich hříchů a nabídka k našemu vzkříšení k životu věčnému.
Doznání hříchů
Bože, Otče předobrý, tys nás stvořil k obrazu a podobenství svému, a proto máme žíti podle svaté vůle tvé a s tebou spolupracovati na tvém díle, Tvůrce všemocný! My však často nedbáme svých povinností a svévolnými činy rušíme zdar tvého tvoření, tobě k necti, bližním svým a sobě na škodu a hanbu. Proto upřímně se přiznáváme k pokleskům a hříchům svým a ze srdce jich litujíce, prosíme tě: odpusť nám a sílu poskytni, abychom se k tobě vrátili, byli opět tvými dítkami a se svatou tvou vůlí sjednoceni směli podíl bráti na tvém království.
Rozhřešení
Jako služebník církve vyhlašuji nad vámi, kteří činíte pokání a jste smířeni s bliž- ními i s každým Božím úradkem, naprosté odpuštění a zapomenutí vašich hříchů. Dlužní úpis, který svědčil proti vám, vymazal Kristus tím, že jej přibil na kříž. Blaze vám, neboť vaše nepravosti jsou odpuštěny a vaše hříchy přikryty! Amen.
Modlitba
Nebeský Otče, děkujeme za oběť tvého Syna a prosíme tě: skrze kříž nás převeď ze zajetí starých hříchů k milosti nového života účastí na vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. On s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po věky věků. Amen.
Píseň
První čtení: Genesis 22, 1-18
Bůh chtěl Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mória a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, řekl služebníkům:
„Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil:
„Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál. Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. Tomu místu dal Abraham jméno ›Hospodin vidí‹. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se uvidí.“ Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“
Píseň
Druhé čtení: Židům 11, 1.17-19
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ›Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‹ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
Píseň
Evangelium (Pašije): Jan 18, 1 - 19, 42
Utrpení našeho Pána Ježíše Krista podle sepsání Janova: Ježíš odešel s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci. Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval. Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. Jakmile jim řekl „to jsem já“, couvli a padli na zem. Opět se jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“ Tak se mělo naplnit slovo: ›Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.‹ Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid. Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu. Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?“ On řekl: „Nepatřím.“ Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se. Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl.“ Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“ Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“ An- náš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On to zapřel: „Nejsem.“ Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout. Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. Pilát k nim vyšel a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“ Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podlesvého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Není nám dovoleno nikoho popravit.“ To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ Ježíš odpověděl:
„Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“ Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec. Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. Pak před něho předstupovali a říkali:
„Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje. Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl:
„Hle, člověk!“ Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. Pilát řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“ Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“ Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ›Na dláždění‹, hebrejsky Gabbatha. Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám dát ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: ›Ježíš Nazaretský, král židovský.‹ Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměl´s psát ›židovský král‹, nýbrž ›vydával se za židovského krále‹.“
Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, odshora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ›Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.‹ To tedy vojáci provedli. U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal. Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu totiž připadal veliký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ›Ani kost mu nebude zlomena.‹ A na jiném místě Písmo praví: ›Uvidí, koho probodli.‹ Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko. Amen.
Pokud se na Květnou neděli nečetly pašije podle Lukáše (viz formulář Květné neděle), mohou být na Velký pátek čteny namísto tradičních Janových pašijí.
Chvíle ticha, kázání a píseň
Přímluvné modlitby
Za pokoj Boží a za spásu našich duší, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za mír celého světa, za duchovní rozvíjení církví a za jednotu všech lidí, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za tento dům modlitby, za ty, kdo do něj vstupují ve víře, zbožnosti a bázni Boží, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za pastýře církví, za jejich rozhodování a službu v Kristu, za všechen Boží lid a ty, kdo konají dílo Páně, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za naši vlast a její představitele a za všechny, kdo spravují veřejné záležitosti, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za naše město (naši obec) a za všechny, kteří zde bydlí, modleme se k Hospodinu:
/ Smiluj se, Hospodine. /
Za zdravý vzduch, plodnost země a za pokojné časy, modleme se k Hospodinu:
/ Smiluj se, Hospodine. /
Za všechny, kdo jsou na cestách, za bezdomovce, za nemocné, zarmoucené, za sirotky a vdovy, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za chudé, trpící a vězněné, za klesající na duchu a trpící pokušením, za nemocné a umírající a jejich spásu, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za vysvobození ze všech zármutků, pohrom, nebezpečí a tísně, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Za naše zesnulé, aby přišli do místa věčného odpočinutí a pokoje, modleme se k Hospodinu: / Smiluj se, Hospodine. /
Neboť tobě jen náleží veškerá čest i sláva, Otci, Synu, Duchu svatému, po věky věků. Amen.
Následující text, tradičně nazývaný ›Výčitky‹ či ›Žaloby Páně‹, není závaznou částí obřadu.
Meditace nad utrpením Páně
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! Já jsem tě vyvedl z Egypta, a tys mě za to přibil na kříž. Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil? /Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi! /
Já jsem tě čtyřicet let vedl pouští, živil tě manou a dovedl tě do země požehnané, a tys mě za to přibil na kříž. /Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi! /
Což jsem ti mohl učinit víc? Vždyť jsem se o tebe staral jako o svou vinici, krásnou a milovanou. Ale tvé víno ztrpklo: octem jsi hasil mou žízeň a mé srdce jsi probodl kopím. /Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi! /
Já jsem pro tebe stíhal ranami Egypt a pobil jeho prvorozené, a tys mě za to bičoval a vydal na smrt. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem tě vyrval z rukou faraónových a vysvobodil tě z Egypta, a tys mě vydal do rukou velerady. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem ti otevřel cestu mořem, a tys otevřel kopím mou hruď. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem tě v oblakovém sloupu vedl pouští, a tys mě vlekl před Pilátův soud. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem tě vodil jako pastýř a sytil tě manou, a tys mě tloukl a nasytil potupou. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem ti ve skále otevřel pramen vody živé, a tys hasil mou žízeň žlučí a octem.
/ Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem kvůli tobě rozdrtil krále země Kanaán, a tys holí rozbil mou tvář. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem tě povýšil na lid královský, a tys mě korunoval korunou z trní. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Já jsem tě proslavil svými velikými skutky, a tys mě za to přibil na kříž. / Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil! /
Píseň
Modlitba Páně
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé! Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi! Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
Závěrečná modlitba
Nebeský Otče, skrze oběť svého Syna nás vysvoboď od každého zla, minulého, přítomného i budoucího, a milostivě uděl našim dnům svůj mír, abychom zproštěni hříchů žili v radostné jistotě spásy, kterou nám přinesl náš Pán Ježíš Kristus prolitím své krve na kříži. On s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po věky věků. Amen.
Požehnání
Pán s vámi. / I s duchem tvým.
Požehnání všemohoucího Boha Otce a mír (†) Ježíše Krista i milost Ducha svatého nechť sestoupí na nás a zůstane nám i budoucím. / Po věky věků.
Vyslání
Jděte ve jménu Páně a připravujte se na jeho slavné vzkříšení ve svých životech.
Kéž spolu s Kristem všichni vstaneme k novému životu! Amen.
